Pivo se dá prostě pít „na žízeň“, ale když už máme v ruce nějaký zajímavý kousek z minipivovaru nebo zahraniční specialitu, byla by škoda nezkusit si ho skutečně vychutnat všemi smysly. Správná pivní degustace má svá pravidla, podobně jako ochutnávání vína či destilátů. Cílem není dělat vědu z každého půllitru, ale naučit se vnímat jemné nuance a ocenit kvalitu dobrého piva. Jak tedy postupovat?

1. Vzhled piva: Začněme tím, co vidíme. Nalijte pivo do čisté sklenice (ideálně vhodného tvaru pro daný styl – např. tulipán pro aromatické ejly, vysoká sklenice pro pšenici, klasický půllitr pro ležák). Podržte sklenici proti světlu a zhodnoťte barvu: je pivo světle žluté, zlaté, měděné, hnědé či úplně černé? Každý styl má typickou barvu (Pilsner má zářivě zlatou, stout je neprůhledně černý s rubínovými odlesky). Dále se podívejte na čirost – filtrované ležáky bývají jiskrně průzračné, zatímco nefiltrovaná piva nebo pšeničné styly jsou zakalené (často označováno jako “hazy”). Zkontrolujte pěnu: jaké má bublinky (jemné krémové vs. větší hrubší), jak vysoká “čepice” se vytvořila a zda pěna drží nebo rychle opadá. Třeba u správně načepovaného českého ležáku má být pěna hustá a stabilní, u silných ALE může být řidší a nižší.
2. Přivonění (aroma): Vůně napoví o pivu možná ještě více než chuť. Proto přejděte k aromatické zkoušce. Lehce sklenicí zakružte, abyste uvolnili těkavé látky, přiložte nos k okraji skla a zhluboka přivoňte. Co cítíte? U ležáku pravděpodobně jemnou vůni sladu (chlebová, obilná) a chmele (květinová, kořenitá – třeba Žatecký poloraný červeňák dává aromatu náznak bylinnosti). U ALE vás může do nosu praštit intenzivní aroma citrusů, manga nebo pryskyřice – moderní chmely jako Citra či Nectaron jsou velmi výrazné. Pšeničné pivo (weizen) voní po banánech a hřebíčku díky speciálním kvasnicím. Stout nabídne tóny pražené kávy, čokolády. Zkuste identifikovat co nejvíc jednotlivých vůní. Profesionální degustátoři jich dokáží rozlišit desítky (od ovocných esterů – jablko, hruška, přes koření – pepř, vanilka, až po nežádoucí pachy – síra, máslo). Laikovi stačí určit obecné kategorie vůní: sladké/sladové, ovocné vs. bylinné atd. Časem se vám čich vytříbí.
3. První doušek a chuť: Nyní to nejdůležitější – napít se. Dejte si malý doušek, poválejte pivo chvíli po jazyku a v ústech, aby se dostalo ke všem chuťovým pohárkům. Jako první vnímejte říz (nasycení). Projeví se pocitem jazykových “perliček” – např. u čerstvě čepované desítky může být velmi svěží, naopak silný stout mívá nižší říz a sametový pocit. Všímejte si i těla piva – zda působí vodově a lehce, nebo má plnou až krémovou texturu. Při dalším napití se zaměřte na hořkost (intenzitu, charakter a doznívání). Až posléze se soustřeďte na sladkost, kyselost a další chutě. 

• Sladkost (na špičce jazyka) – například silné belgické ale mají znatelně sladový nástup. 
• Hořkost (na kořeni jazyka) – u piva klíčová, u IPA či českého ležáku výrazná, u pšeničných piv či sladších stoutů mírnější. 
• Kyselost – obvykle nežádoucí, ale u stylů jako sour ALE, lambic či gose přirozená a osvěžující. 
• Slanost – vzácná, cítíme ji třeba u gose 
• Kromě základních chutí se zaměřte na chuťové tóny: zachytíte v ALE chuť tropického ovoce, pryskyřice, nebo naopak bylin? Má stout chuť připomínající hořkou čokoládu, kávu či lékořici? 

4. Dochuť a celkový zážitek: Po polknutí sledujte, jaké chutě zůstávají v ústech. Kvalitní pivo mívá příjemnou dochuť, která vybízí k dalšímu napití. Hořkost může doznívat krátce nebo dlouze – u IPA vám možná bude hořko na patře i minutu po doušku, což fandové stylu milují, ale jinému to může vadit. U sladších stylů (doppelbock) na jazyku ulpí karamelová sladkost. U kyselých piv zase svíravá kyselinka, podobně jako po doušku suchého bílého vína. Zhodnoťte, zda byla chuť vyvážená – třeba u ležáku by slad a chmel měly tvořit harmonii, u stouta sladová složka převládá nad chmelem atd. Zamyslete se i nad tím, jestli pivo odpovídá stylu, který deklaruje (pokud víte, co pijete).
5. Praktické tipy: Pivo degustujte ideálně ne úplně ledově studené (výjimkou je třeba desítka na žízeň). Nižší teplota tlumí chuť – u komplexních piv je lepší 10–13 °C, aby se naplno rozvinuly vůně i chutě. Obecně se doporučuje servírovat pivo při 7-9°C, přičemž během degustace postupně zteplá. Používejte čistou sklenici – zbytky mastnoty nebo mýdla zabíjejí pěnu a zkreslují vjem. Sklenici vždy vyčistěte kartáčem na sklo a ideálně používejte i speciální (ale běžně dostupné) prostředky na mytí pivního skla. Mezi jednotlivými vzorky si dejte pauzu a vypláchněte ústa vodou, nebo si dejte kousek bílého pečiva bez soli, případně jemného sýra či salámu. Pomůže vám to neutralizovat chuť. Piva ochutnávejte od lehčích po silnější (obecně podle stupňovitosti vzestupně)  – začněte ležákem, pak pšenicí, pokračujte třeba APA nebo session IPA a nakonec si nechte IPA nebo stout. Pokud ochutnáváte hodně vzorků, zapisujte si stručné poznámky – časem se k nim můžete vracet a sledovat, jak se váš vkus vyvíjí.

Degustace piva je skvělý způsob, jak prohloubit své pivní znalosti a objevit nové chutě a detaily. Nemusíte být profesionální sládek, abyste ocenili vůni čerstvých chmelových tónů v IPA nebo sametovou plnost dobře uleželého porteru. Stačí zpomalit, věnovat pivu pozornost a zapojit smysly. Příště až budete mít v ruce speciální ALE z malého pivovaru, zkuste ho ochutnat, ne jen vypít. Možná v něm objevíte celé spektrum chutí, které by jinak zůstaly skryty.