Pivo provází lidskou civilizaci už tisíce let a právem se řadí mezi nejstarší fermentované nápoje na světě. Vedle vína a medoviny patří k úplným počátkům cíleného kvašení, které lidé objevili dávno před tím, než rozuměli jeho principům. Zatímco voda a mléko lidstvo provází přirozeně, pivo bylo jedním z prvních nápojů, které si člověk začal vědomě vyrábět.
Starověk: Mezopotámie a Egypt
Nejstarší důkazy o vaření piva pocházejí ze starověké Mezopotámie. Už Sumerové před více než 5 000 lety znali kvašení obilného nápoje a zanechali po sobě dokonce klínopisné záznamy s recepty na pivo. Pivo tehdy nebylo čiré ani filtrované a často se pilo brčky z velkých nádob, aby se oddělily pevné zbytky obilí.
Také ve starém Egyptě mělo pivo zásadní význam. Bylo běžnou součástí stravy, vyplácelo se jako mzda a hrálo roli v náboženských rituálech. Dříve se tradovalo, že se egyptské pivo vařilo přímo z pečeného chleba. Moderní archeologie dnes tento pohled zpřesňuje: pivo se vařilo především z ječného sladu a speciálních chlebových placek, které sloužily spíše jako polotovar pro kvašení než jako hotový chléb. Výsledkem byl výživný, kalný nápoj s nízkým obsahem alkoholu, který měl blíže k tekuté stravě než k dnešnímu pivu.
Středověk: Kláštery, chmel a řád
Ve středověké Evropě se centrem pivovarnictví staly kláštery. Mniši sehráli klíčovou roli v zdokonalování znalostí o vaření piva. Nejenže výrazně zlepšili hygienu při vaření, ale především systematizovali používání chmele a výrazně přispěli k jeho rozšíření na úkor původních bylinných směsí (tzv. gruitu). Chmel se ukázal jako ideální surovina – dodával pivu hořkost, aroma a zároveň fungoval jako přírodní konzervant.
Zatímco bavorský Weihenstephan, založený v roce 1040, se dodnes pyšní titulem nejstaršího nepřetržitě fungujícího pivovaru na světě, české země mají kořeny možná ještě hlubší. Břevnovský klášter v Praze byl založen už v roce 993 a tradičně se uvádí, že pivo se zde vařilo od samého počátku jeho existence – byť s historickými přestávkami. Pointa je jasná: české země patří k samotnému srdci evropské pivní historie a pivo zde nebylo jen nápojem, ale přirozenou součástí každodenního života už před více než tisíci lety.
Do historie piva se zásadně zapsal i rok 1516, kdy byl v Bavorsku vydán Reinheitsgebot – zákon o čistotě piva. Ten stanovil, že pivo smí obsahovat pouze vodu, ječmen a chmel (o kvasnicích se tehdy ještě nevědělo). Tento zákon ovlivnil evropské pivovarnictví na staletí dopředu a jeho odkaz je cítit dodnes.
19. století: Plzeň a pivní revoluce
Skutečná revoluce přišla v 19. století. V roce 1842 uvařil sládek Josef Groll v Plzni pivo, které změnilo svět. Spodní kvašení jako takové nebylo novinkou – bylo známé už dříve v Bavorsku. Grollův přelomový přístup spočíval v něčem jiném: spojil bavorskou metodu spodního kvašení, velmi světlý slad vyrobený anglickou technologií a mimořádně měkkou plzeňskou vodu. Výsledkem byl první zlatý, čirý ležák s výraznou hořkostí a stabilní pěnou.
Do té doby byla většina piv tmavá nebo zakalená. Plzeňský ležák se stal vzorem, který rychle dobyl Evropu i zbytek světa. Právě díky němu dnes většina lidí pod pojmem „pivo“ automaticky myslí světlý ležák.
20. století: Masová výroba a uniformita
Bouřlivý rozvoj průmyslu ve 20. století přinesl obrovský nárůst produkce, ale také úbytek rozmanitosti. Malé pivovary postupně mizely a trh ovládly velké pivovarské koncerny. Receptury se sjednocovaly a cílem byla stabilita, nízká cena a masová výroba. Pivní nabídka se zúžila především na světlý ležák.
Češi se dlouhodobě drželi na špičce světové spotřeby piva. Ještě před několika dekádami přesahovala hranici 140 litrů na osobu a rok. Dnes spotřeba postupně klesá a pohybuje se přibližně kolem 130 litrů na hlavu, což je historicky nejnižší hodnota – přesto zůstává Česko pivní velmocí.
Současnost: Craft revoluce a návrat rozmanitosti
Od konce 20. století začala pivní renesance. Nejprve v USA, později v Evropě, se objevil pojem craft beer. Nadšenci a domácí sládci se vzbouřili proti uniformní chuti a začali znovu vařit piva plná charakteru – ALE, stouty, IPA, pšeničná piva i kyseláče. Právě styl IPA má zajímavý historický paradox: původně vznikl v Anglii pro export do kolonií díky vyššímu chmelení, poté téměř zmizel, a až američtí craft sládci ho znovu objevili a proměnili v ikonický styl dneška.
V Česku se po roce 2000 začaly objevovat desítky a později stovky minipivovarů. Hranice 500 pivovarů byla překonána už kolem roku 2020 a dnes se jejich počet pohybuje mezi 500 a 600. Díky nim se na české výčepy vrátila pestrost, kreativita a chuť experimentovat.
Pivo jako živá tradice
Historie piva je příběhem neustálého vývoje. Od kalného obilného nápoje starověku, přes klášterní piva středověku, zrození zlatého ležáku v Plzni až po dnešní explozivní svět craftových piv. Pivo nikdy nebylo jen nápojem. Bylo součástí kultury, obchodu i každodenního života.
A právě dnes máme jedinečnou možnost tuhle historii ochutnávat. Každý styl, každá láhev a každý minipivovar je malým pokračováním tisíciletého příběhu, který se stále píše dál.
